Náš kamarád kormorán

Mám kormorány rád – přinejmenším od naší cesty do Itálie. Jeden chorvatský kormorán měl zase pro změnu asi docela rád mě. Před pár týdny jsme se vrátili z Chorvatska. Šlo o klasickou rodinnou dovolenou, navíc neplánovanou a poměrně hekticky uspořádanou – prostě se objevila příležitost a pár dní na to jsme seděli v autě a uháněli směrem na ostrov Dugi Otok. S fotografováním zvířat jsem proto v podstatě nepočítal a nutno říct, že se má neočekávání do značné míry potvrdila. Přesto jsem si odvezl zajímavý zážitek z kategorie těch, kvůli kterým mám setkání s přírodou tak rád. S výjimkou cikád okolo nás moc živo nebylo. Druhý nebo třetí den našeho pobytu se ale z ničeho nic v těsné blízkosti mola, z nějž jsme vstupovali do moře, objevil kormorán chocholatý. Nerušeně se proháněl vodou sem a tam ve snaze ulovit nějakou tu rybí svačinku. Fotoaparát jsem neměl u sebe, ale začal jsem doufat, že se mi možná přeci jen v příštích dnech nějaká fotka povede. Kormorán se sice začal dostavoval prakticky denně, nicméně ukázal se být tvorem, který příliš nerespektuje časový rozvrh a navíc si k návštěvám vybíral obvykle tu část dne, kdy prudké denní slunce garantuje nekoukatelný výsledek.

Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv.450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/800 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/800 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Při jednom osvěžovacím pobytu v mořské vodě jsem si všiml, že „náš“ kormorán sedí na asi 100 metrů vzdáleném kameni. Moře bylo dost neklidné a opeřenec vypadal, že se mu do vln vůbec nechce. Dojít k tomu místu po břehu nebylo možné, tak jsem se vydal na pozorování mokrou cestou. Doplavali jsme na vzdálenost nějakých 10 metrů a kormorána to naprosto nevyvedlo z míry. Sledoval jsem pozorně, jestli příliš neznervózní a pomalu jsem plul ještě blíž. K mému údivu mi pták dovolil přiblížení na vzdálenost asi metru a půl. Neuvěřitelně blízký kontakt mi umožnil prohlédnout si každý detail, včetně peří dokonale uzpůsobené častému pobytu ve vodě. Kormoránova tolerance byla úžasná, ale jen do okamžiku, kdy mě vlny nečekaně posunuly ještě blíž – to už na něj bylo přeci jen příliš a rozhodl se pro (nijak překotný) ústup. Mé nadšení z blízkého setkání neznalo mezí, ale kupodivu tím naše mezidruhová družba neskončila.

Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/800 s, korekce +2/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/800 s, korekce +2/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Následující den jsem se opět vydal osvěžit do moře. Plavu si (ani nevím jak), když v tom spatřím našeho milého kormorána pár metrů ode mě. Opět kličkoval vodou sem a tam a lovil. Pomalu a opatrně jsem se k němu přibližoval. Bylo očividné, že o mě ví, ale přesto se nestrachoval při hledání kořisti směřovat ke mně. O pár vteřin později jsme se ocitli pouhých 80 cm od sebe, aniž by ho to jakkoliv znepokojilo. Uplavali jsme takhle pospolu pár metrů, než se kormorán zase vzdálil – když se mu zachce, nemá lidský plavec samozřejmě nejmenší naději udržet s ním krok, zvlášť když dojde na potápění, při němž zdatný lovec mizel pod vodou na více než půl minuty a vynořoval se o desítky metrů jinde.

Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/2000 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/2000 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Tento zážitek z těsného a přitom nerušivého kontaktu s divokou přírodou nebyl ojedinělý – stejná situace se znovu zopakovala i v dalších dnech. Když jsem nakonec dostal příležitost stejného kormorána (společně s jeho družkou) fotografovat na souši, zdaleka tak klidný nebyl – ukázalo se, že úniková vzdálenost je v tomto případě mezi 15 a 20 metry. Ve vodě ale jako bychom byli spřátelené živočišné druhy: „když mi nebudeš ujídat ryby, klidně si tu buď“. Realita je samozřejmě podstatně méně romantická a neobvyklá tolerance kormorána nejspíš plyne z faktu, že z vody jej člověk obvykle neohrožuje a možná i z toho, že při plavání je z obvyklé siluety nepřítele vidět jen hlava v podobě chlupaté bójky.

Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv.450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/1600 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Kormorán chocholatý středomořský / European Shag / Phalacrocorax aristotelis
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/1600 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Dovolená se rozhodně povedla a jsem moc rád, že mi jí okořenil i tento zážitek se setkání s přírodou. Litoval jsem snad jenom jediné věci: že nevlastním vodě odolný fotoaparát. S ním by pravděpodobně bylo možné pořídit opravdu unikátní snímky. Ale kdo ví, třeba by se pak nic podobného vůbec neodehrálo – myslím, že každý fotograf přírody ví, o čem mluvím. Jedna věc je ale jistá. Mám kormorány rád. Další fotografie z ostrova

O chorvatském ostrovu Dugi Otok

Ostrov Dugi Otok se nachází poměrně blízko pevniny přímo naproti městu Zadar, ze kterého pravidelně vyjíždějí trajekty, které vás dopraví buďto do Brbinje (to v případě, že potřebujete přepravit i automobil) a nebo do Zaglavy. Trajekt do Brbinje jezdí třikrát až čtyřikrát denně v obou směrech a na cestu potřebuje cca 80 minut. Dospělý zaplatí za cestu 30 kun, přepravit osobní automobil přijde na 176 kun. Lístky lze zakoupit předem nebo na místě, nicméně tak či onak nerezervuje místo na trajektu – musíte dorazit včas před odjezdem. Když se nevejdete, máte smůlu a čekáte na další spoj několik hodin. Z naší zkušenosti se zdá, že stačí být na místě přibližně hodinu před odjezdem. Pokud se rozhodnete pohybovat po ostrově automobilem, počítejte s tím, že benzínová pumpa je zde pouze jedna, a to v Zaglavském přístavu. Rozhodně nepatří mezi nejlevnější, benzín je zde asi o kunu (cca 3,5 Kč) dražší než na pevnině. To ostatně platí prakticky o všem – ceny tu nejsou pro našince zrovna příznivé. Za suchou housku s pršutem u stánku zaplatíte 20 kun, jídlo v restauracích začíná přibližně na 50 kunách (např. pizza Margherita), za vepřovou kotletu zaplatíte od 70 kun, oblíbené lignje nebo škampi na žaru(aneb kalmáry či krevety na grilu) přijdou pro dvě osoby zhruba na 300 kun. V obchodech je jídlo dražší než u nás, ale zase ne o tolik. Většinou se jedná o malé obchůdky ve vesnicích, větší obchod (supermarket Tommy) je jenom v Sali. Samostatnou kapitolou jsou Chorvati samotní. Před deseti lety jsem se dušoval, že do Chorvatska už nikdy nepojedu kvůli přístupu místních k (českým?) turistům. Změna je život a dost lidí mě nakonec i přesvědčovalo, že se všechno k lepšímu obrátilo. Osobně po poslední dvoutýdenní zkušenosti nemám ten pocit – ve srovnání s jinými středomořskými národy je v přístupu a chování diametrální rozdíl. Chorvati jako by brali turisty jen coby nutné zlo a trpěli tím, že mají někomu „sloužit“ (aniž by po nich někdo něco podobného chtěl). Ale zpět k příjemnějším věcem. Pokud jde o fotografování, nabízí Dugi Otok několik zajímavých míst. Mně přišla nejatraktivnější vyhlídka u staré vojenské pevnosti Grpašćak v přírodním parku Telašćica, ze které jsou vidět bílé útesy (částečně připomínající slavnější útesy Doverské), slané jezero Mir i četné zálivy zařezávající se do ostrova. Samotné jezero Mir je fotogenické hlavně shora, jako cíl pěší tůry vás z hlediska fotografického pravděpodobně spíš zklame. Do Telašćici se platí vstupné 25 kun, ale po šesté večer, kdy jsme jeli fotit západ slunce, už se vstup nevybíral. Mezi další oblíbené cíle patří maják poblíž vesnice Veli Rat na severním cípu ostrova. Menší vesničky jsou poměrně malebné a najdete zde i řadu sakrálních staveb. Pro fotografa zvířat není Dugi Otok zrovna největší baštou. Překvapí asi na ostrovní podmínky netypických 5 druhů hadů, ale šance, že je potkáte, není zase až tak velká. Pro člověka jsou všechny neškodné. Savců žije na ostrově 13 druhů, z toho 8 připadá na netopýry, 4 na malé hlodavce a posledním i největším savcem je uměle vysazený muflon. Ptáků se uvádí okolo 110 druhů, chloubou ostrova jsou dravci, zejména sokol stěhovavý, ostříž jižní a výr velký, na které ale nebude snadné narazit. V okolí útesů se pohybují rorýsi, u moře pravděpodobně potkáte racka bělohlavého a kormorány velkého a chocholatého. Na souši je pak nejběžnější zřejmě konipas bílý. O poznání pestřejší je nabídka bezobratlých čítající okolo 340 druhů: mimo jiné například 58 druhů motýlů, skoro až neuvěřitelných 65 druhů pozemních měkkýšů, 40 druhů kobylek a sarančat nebo 53 druhů pavouků. Nečekejte ale pestré hemžení kam oko pohlédne – například motýlů jsem zaznamenal přibližně pět druhů. Naopak dostatek je velkých cikád, které jsou slyšet, vidět i cítit (to když do vás velký a v letu dosti nemotorný hmyz narazí, což není nic neobvyklého).

Další fotografie z ostrova

Bílé útesy Nikon D90, ohnisko 24 mm (ekv. 36 mm), ISO 400, f/8, čas 1/500 s, bez blesku © Michal Krause
Bílé útesy
Nikon D90, ohnisko 24 mm (ekv. 36 mm), ISO 400, f/8, čas 1/500 s, bez blesku © Michal Krause
Měsíc nad slaným jezerem Mir Nikon D90, ohnisko 90 mm (ekv. 135 mm), ISO 400, f/8, čas 1/200 s, korekce +2/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Měsíc nad slaným jezerem Mir
Nikon D90, ohnisko 90 mm (ekv. 135 mm), ISO 400, f/8, čas 1/200 s, korekce +2/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Bílé útesy s Měsícem Nikon D90, ohnisko 19 mm (ekv. 28 mm), ISO 640, f/6,3, čas 1/200 s, korekce -2 EV, bez blesku © Michal Krause
Bílé útesy s Měsícem
Nikon D90, ohnisko 19 mm (ekv. 28 mm), ISO 640, f/6,3, čas 1/200 s, korekce -2 EV, bez blesku © Michal Krause
Výhled z bílých útesů Nikon D90, ohnisko 12 mm (ekv. 18 mm), ISO 640, f/6,3, čas 1/15 s, korekce -1/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Výhled z bílých útesů
Nikon D90, ohnisko 12 mm (ekv. 18 mm), ISO 640, f/6,3, čas 1/15 s, korekce -1/3 EV, bez blesku © Michal Krause
Východ slunce nad mořem Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 200, f/4, čas 1/500 s, bez blesku © Michal Krause
Východ slunce nad mořem
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 200, f/4, čas 1/500 s, bez blesku © Michal Krause
Ranní kýčovka Nikon D90, ohnisko 24 mm (ekv. 36 mm), ISO 200, f/10, čas 1/320 s, bez blesku © Michal Krause
Ranní kýčovka
Nikon D90, ohnisko 24 mm (ekv. 36 mm), ISO 200, f/10, čas 1/320 s, bez blesku © Michal Krause