Mladí rehci
Koncem května jsme se vydali na návštěvu k přátelům do Orlických hor. Aktivitou překypující vlaštovky a jiřičky mě motivovaly k průzkumu blízkého okolí. Přes vynaložené úsilí jsem fotograficky u těchto rychlých a obratných letců nijak zvlášť nezabodoval, ale přesto se několikahodinové courání s fotoaparátem vyplatilo. Rehci domácí totiž právě vyvedli mláďata, kterým se fotografování nakonec docela zalíbilo.
Fotografování volně žijících zvířat je obvykle časově náročná disciplína, a ani s druhy, které si oblíbili lidská obydlí a jsou tak s člověkem prakticky v neustálém kontaktu, to není úplně jednoduché. Pořád jde o neochočeného tvora, který má svou únikovou vzdálenost a který velmi dobře rozlišuje, jestli se věnujete nějaké obvyklé neškodné činnosti kolem domu a nebo jestli „jdete po něm“. Pokud má navíc zrovna mladé, nabírá jeho obezřetnost na intenzitě. Na druhou stranu, pokud budete k fotografování přistupovat citlivě (což musí být zejména v této kategorii naprostá samozřejmost!), máte jistotu, že se rodič k mladým vrátí, což fotografování usnadňuje.
V mém případě jsem se k rehkům dostal trochu nečekaně. Zhruba dvě hodiny jsem se pokoušel o úlovek v podobě jiřičky či vlaštovky sbírajících bláto na stavbu a opravy hnízd, ale tito ptáci se nenechali přemluvit ke spolupráci. Díky tomu, že v okolí se nabízelo hned několik zdrojů stavebního materiálu, nezabrala ani maskovací síť – ihned zaznamenali změnu a okamžitě začali létat na jiné místo. Při dalším pokusu na jiném místě jsem najednou zaznamenal poblíž sebe neobvyklé zapípání, jemuž byla odezvou „kanonáda“ dospělého rehka sedícího opodál. Když jsem se podíval pořádně, objevil jsem v hromadě dříví velmi dobře maskované sedící mládě. Bohužel nemám dostatečné znalosti na to, abych odhadl věk mláďat, ale podle jejich chování a prozatím omezených schopností letu odhaduji, že je rodiče museli vyvést z hnízda někdy relativně těsně předtím, než jsem se s nimi setkal.
Rehek domácí – dospělý samec
Protože při fotografování nechci pokud možno do přírody příliš zasahovat a ovlivňovat dění, nastal klasický kolotoč postupného přibližování, sledování reakcí rodiče i „prcka“ a opětovného vzdalování, pokud se mi zdálo, že rodič je už příliš podrážděný. Postupem času si na mě ptáci navykli a přesto, že jejich obezřetnost neochabovala, akceptovali mojí přítomnost i při krmení, což mě velmi potěšilo. Bohužel jsem z tohoto krásného momentu nepořídil použitelné fotografie, zejména proto, že rodiče mě byli většinou ochotni trpět v okolí jenom v místech, odkud se nedalo dobře fotografovat, ale i tak jsem rád, že jsem je mohl alespoň pozorovat.
Rehek domácí – mláďata
Během několika hodin, které jsem rehkům věnoval, se ukázalo, že mláďata jsou dvě. Na krátké vzdálenosti už dokázala přeletět, takže se motala po okolí a objevovala svět. Nakonec se přeci jenom sešla obě opět na jednom místě, kde se mi naskytla asi nejlepší možnost fotografovat krmení. A tehdy se ukázalo, jak je štěstěna vrtkavá. Mláďata se usadila asi metr a půl od sebe a střídavě se hlásila na jídlo. Vždy jedno mládě zapípalo a některý z rodičů přiletěl s plným zobákem brouků a larev, pak se ozvalo druhé a tak pořád dokola. Vybral jsem si tedy jedno z mláďat a čekal jsem, až na něj dojde řada. Na rozdíl od předchozího dění během následujících okamžiků rodiče třikrát nakrmili jeho sourozence a toho „mého“ prcka ani jednou. Pak se mláďata sbalila a odletěla zase jinam. Po zbytek dne jsem už příležitost k fotografování krmení nedostal.
Rehek domácí – mládě
Nicméně nevěším hlavu, jsem rád, že jsem mohl být u toho. Navíc mě jedno z mláďat nakonec odměnilo za čekání snad ještě zajímavějším momentem. Čekal jsem na místě, kde mladí trávili většinu času, až se opět objeví. Najednou jsem zaslechl typické neohrabané zaplácání křídly a ejhle, mladý rehek mi přistál přímo na koleni. Nejdříve vypadal poněkud zaskočen svou troufalostí, ale pak se rychle uklidnil, přehopkal mi na ruku, po ní na rameno, kde ještě chvilku poseděl a pak se vydal prozkoumat zase jiný kout toho zajímavého světa.
Rehek domácí není vzácný pták, nežije v těžko dostupných místech a abyste ho spatřili, stačí nejspíš zajet kamkoliv na vesnici. Ale to nic nemění na tom, že i jeho život je nesmírně zajímavý a že fotografování rehků vám může přinést silné zážitky.
Rehek domácí
Rehek domácí je menší štíhlý pták s výrazným oranžovým zabarvením ocasu. Sameček je tmavě šedý až černý, samička a mláďata spíše šedohnědá. Je pro ně typické neustálé potřásání ocasem, díky kterému sedícího rehka poznáte i na dálku. Na jaře se živí převážně hmyzem a drobnými bezobratlými, později si do jídelníčku přibírá v přibývající míře i různé plody. Hnízdí dvakrát do roka, na zimu pak odlétá do Středomoří. Dožívá se kolem osmi let.